Senhorita v Portu

Pokud se při cestování nebráníte drobným nákupům suvenýrů a rádi si vozíte domů malou připomínku vaší dovolené, věřte, že v Portugalsku se vám bude vybírat dobře. Nejen v Portu najdete malé, tradiční obchůdky plné místních produktů, které zatím nepodlehly komerčnímu prodeji. Korek, portské víno nebo azulejos... To všechno jsou typicky portugalské výrobky, bez nichž by atmosféra Portugalska nebyla taková, jaká je.

Jižní Portugalsko bývá často spojováno především s monumentálními pískovcovými útesy, nekonečně dlouhými plážemi a nočním životem. To je samozřejmě typická ukázka regionu Algarve, respektive jeho západní části. Pokud se ovšem vydáte dál na východ, zjistíte, že pobřeží tady má úplně jiný ráz, stejně tak architektura, atmosféra i život místních.

Kdo alespoň trochu poznal Porto, při vyslovení názvu Matosinhos se mu jistě vybaví především obrovská městská pláž plná surfařských škol, restaurací a pohodové atmosféry. Celá čtvrť Matosinhos má ovšem ještě jednu tvář. Jedná se totiž o oblast neodvratně spjatou s rybářskou a námořnickou tradicí. Rybářská historie Porta má však i svou stinnou stránku. Dnes je to přesně 72 let, kdy právě zde došlo k obrovské tragédii na moři.

Tento týden jsem si ve středu večer vzpomněla na svůj první kontakt s Portugalskem. Nevěděla jsem proč. Asi zapracovalo mé podvědomí, došlo mi to totiž až o den a půl později. Uvědomila jsem si, že ve středu večer uplynulo přesně šest let od okamžiku, kdy se mě Portugalsko dotklo poprvé. Byla to středa stejně jako letos. A byl v tom kluk.

Slaný déšť, spací bundy nebo přesouvání hodin ve škole pět minut před jejich začátkem... V Portugalsku vás může potkat opravdu hodně nepochopitelných věcí. Než si na ně konečně trochu zvyknete, jedete zase domů. A potom se vám po nich stýská. 

Nejjižnější portugalský region Algarve je spojen především s nádhernými plážemi, palmami, sluncem, modrou oblohou a romantickými pískovcovými útesy. Představuje zkrátka všechno, co patří k letní dovolené. Pokud se ovšem podél jižního pobřeží vydáte směrem na západ, uvidíte, že pomerančovníku postupně ubývá, krajina je drsnější a kamenitější, přesto připomíná nekonečnou louku s nepřeberným množstvím nevídaných květin a keříků, honosné vily s ozdobnými komínky mizí a střídají je mnohem skromnější chaloupky. Zdá se, jako kdybyste mířili na konec světa, a svým způsobem máte pravdu.