Senhorita v Portu

Saudade je portugalským vyjádřením zvláštního pocitu nostalgie, melancholie, naplnění, vděčnosti i smutku. Něco nebo někdo se už nevrátí. Navždy na to budete vzpomínat s láskou a možná i se slzami v očích. Když vyslovíte slovo saudade, můžete jím myslet něco jako: "Chybíš mi." Skrývá se za ním však mnohem víc a jednoduše jej přeložit nelze. Kde se saudade vzalo? Jaká je jeho historie a jak silně ovlivňuje mentalitu Portugalců?

  Krásné, tajemné a trochu divoké Portugalsko zanechalo v mé paměti před pár lety nesmazatelnou stopu. Dalo mi tolik, že jsem o něm začala psát nejen tento blog, ale také další román. Naplnilo mě takovým množstvím pocitů a zážitků, že to všechno prostě muselo ven. A tak vznikla kniha, kterou jsem nazvala Saudade.

Od mého Erasmu v Portugalsku už uběhly dva roky. Já se však rozhodla nesedět doma ani během pandemie. Jupí, na Erasmu jsem podruhé! Tentokrát se však nejedná o studijní pobyt, nýbrž absolventskou stáž na britské univerzitě na Kypru. Během několika týdnů jsem přišla na to, že není jih jako jih. Život je tady úplně jiný než na Pyrenejském poloostrově. Rozhodla jsem se srovnat své dvě erasmácké zkušenosti, respektive způsob života ve dvou "erasmáckých zemích".

Tahle podivná doba nutí k nostalgii. Momentů, které mi během Erasmu utkvěly v paměti je celá řada, ovšem tyhle patří k těm top. Sepsala jsem nejsilnější okamžiky, které mám spojené nejen s Erasmem, ale obecně s Portugalskem. Některé z nich jsem zaznamenala do svého dalšího, zatím bezejmenného románu, takže jednou si o nich možná přečtete i něco víc. Kdy mě Portugalsko naprosto dostalo?

Senhorita v Portu vydává první román... No, sice se neodehrává zrovna v Portu (to až ten další, který připravuji), ale jeho dějiště není ani o trošku méně zajímavé než Portugalsko. Novinka Kdo zastaví déšť vás zavede na Kypr šedesátých a sedmdesátých let, který byl v té době oblíbenou dovolenkovou destinací britské smetánky.

Přestože si většina návštěvníků spojuje jihoportugalský region Algarve především s písčitými plážemi a útesy, v oblastech vzdálenějších od pobřeží skrývá mnoho neprobádaných a zajímavých míst. K nim patří jednak zelené pohoří Mochique plné borovic, eukalyptů a akácií, ale také historicky významné a často opomíjené město Silves. Je naprosto ideální spojit jeho návštěvu s procházkou v přírodě a užít si jak historické památky, tak čerstvý vzduch.