Troubící klaksony, autobusy, které vám přibrzdí i několik metrů za zastávkou, a velice vtipná šalinkarta jménem Andante. Kolik překvapení čítá doprava v Portu? Nevím, asi mě nikdy nepřestane překvapovat. Tak se radši připoutejte. A rozhodně si sedněte, než se s vámi autobus rozjede.
Kdo je zvyklý na cestování v zemích jižní Evropy, už to tak trochu zná. Když portugalskému řidiči někdo vjede do cesty, na přechod nečekaně vstoupí chodec nebo ho před ucpaným kruhovým objezdem zkrátka přepadne záchvat nervozity, klakson mu pravděpodobně zachrání život. Nebo to tak alespoň vypadá, protože Portugalci skutečně troubí jako o život. Nemá cenu pokoušet se brzdit nebo někoho objíždět, jestliže stačí zatroubit. To si tak někdy jdete kolem rušné silnice a nemůžete telefonovat, protože člověk na druhém konci se bude děsit toho, co se to tam u vás krucinál děje. TÚÚÚÚÚT!
2) Zelená je červená, červená je zelená a koneckonců... K čertu se semafory!
A teď několik důležitých rad pro přecházení silnice: Přechod nikdy není přechod, zelenou nikdy nemáte a vozovka nikdy není prázdná. Kdo vstoupí na zeleného panáčka na silnici a nerozhlédne se, je sebevrahem. Ono je nakonec jedno, jestli skočíte do vozovky mimo přechod, popřípadě mimo zelenou, protože portugalští řidiči stejně dupnou na brzdu na poslední chvíli. Pokud vůbec. A že se při zácpě na přechodu nemá stát, aby chodci mohli projít? Haha, ještě jsem neviděla, že by se nějaký Portugalec třeba podíval, jestli mezi auty popojíždějícími po přechodu náhodou nekličkuje zoufalý chodec.
3) Stávka!!!
Tuhle nefungovalo metro, protože byla stávka... Aneb trocha Francie v Portugalsku. Ten den nám měla začínat hodina ve škole v 6 odpoledne a v půl 5 jsme obdrželi e-mail, že se přesouvá už na 5.
4) Autobus někdy prostě nepřijede
Mám ráda autobusovou dopravu v Portu. Jako vážně. Protože alespoň vidíte kus světa. Když jste v nějakém velkoměstě jen na víkend, těžko máte čas na to projezdit si neturistické čtvrti, oblasti, kde se doopravdy bydlí a žije. Autobus ovšem musí nejdřív přijet, že. V jízdních řádech sice najdete časy odjezdů, jsou v nich odlišené všední dny, víkendy, svátky... Ale stejně se autobus občas prostě neukáže. Nikdy nevíte který ano a který ne. Kolikrát se mnou stojí na zastávce dav Portugalců a i oni nadávají jako špačci. Tuhle jsme zbytečně čekali na nočku a portugalský kluk nám po chvíli vysvětloval, že se nejspíš nedočkáme. "Don't ask, welcome to Porto," řekl.
5) Próxima paragém... Kdo ví?
Příští zastávka neznámá. Ve většině autobusů se hlásí i píše následující zastávka. Ale docela často je to prostě ňáký rozbitý. Což může být problém, když poprvé mapujete rasu, kterou neznáte, a navíc...
6) Ale nezapomeňte zmáčknout tlačítko STOP nebo zamávat na autobus!
...a navíc se vždycky musí mačkat tlačítko STOP, jestliže vystupujete. A mávat, jestliže nastupujete. Jak má taky autobus přijet na čas, když někdy nezastaví nikde a jindy všude?
7) Zastavíme kdekoliv
Auto, které blokuje autobusovou zastávku, představuje v Čechách nevyřešitelný problém. Když se to stane tady, řidič nenadává. Prostě nezajíždí na vyhrazené místo a zadupne to kdekoliv na silnici. A pokud nestíháte, ochotně vám znovu zastaví i kus za zastávkou, to zase jo. Jsou to vesměs dobré duše. Ono jim asi ani nic jiného nezbývá, protože jednou jsem byla svědkem toho, jak holčině nezastavil a ona málem prokopla dveře.
8) Andante... Totiž (ne)normální šalinkarta
Lítačku na městskou nejde koupit na týden, na půlrok, na rok... Kdepak. Šalinkartu jménem Andante koupíte buďto na měsíc (a pak ji nesmíte každý první den v měsíci zapomenout dobít), na jeden den nebo na jednu jízdu. Haha. Při prvním nákupu jednodenního nebo jednorázového lístku na metro vám papírová karta Andante vypadne z automatu. Vyplatí se si ji schovat. Další jízdenku totiž můžete dobíjet trochu levněji. Stačí ji jen vložit do automatu. Ale pozor. Pokud si koupíte třeba denní jízdenku pro Zónu 2, pak na tu stejnou kartu můžete dokupovat už jen denní jízdenku pro Zónu 2. Měsíční šalinkartu už si musíte obstarat se vším všudy na vybraných místech (nesnažte se předbíhat důchodce, protože vás umlátí hůlkami, jeden kámoš to zkusil a málem nepřežil), ovšem dobíjet ji můžete v automatech.
9) PÍP
Nezapomeňte si svou Andante vždycky pípnout před vstupem do metra a po vstupu do autobusu. A při přestupu. A pořád.
Stejně. I přes klaksony, Andante karty a opožděné autobusy si Porto zamilujete.
Komentáře
Okomentovat