Portugalsko je země zahalená tajemstvím. Není to jenom tím, že o ní většina lidí vesměs ví méně než o jiných jihoevropských zemích, vždyť do Španělska nebo Řecka se přece jen "jezdí" častěji. Nicméně i ten, kdo Portugalsko navštíví, jistě uzná, že je tak trochu tajemné. Oceán, stateční mořeplavci, majáky a déšť dali vzniknout mnoha legendám. Odhalme si ty nejkrásnější a nejznámější.
Legenda o Ibn-Almindinovi a princezně Gildě (Legenda o mandloních)
Ibn-Almindin byl maurským princem, který se usadil v červené pevnosti v Xelbe, dnešním Silves. Vládl oblastem jižního Portugalska, v nichž se muslimům obzvlášť zalíbilo. Nazvali tento kraj "Al Gharb", tedy "západ", protože neznali nic západnějšího. Z tohoto názvu také vzniklo slovo "Algarve".
Mladý princ se pyšnil svou krásou a každá žena ho milovala, on sám se však zamiloval do krásné světlovlasé Gildy, norské princezny, kterou objevila Almindinova výprava na vikingské lodi a se kterou se okamžitě oženil. Zpočátku byli novomanželé šťastní, jenomže po nějaké době se Gildě začalo stýskat po domově. Po červené pevnosti v Xelbe chodila jako tělo bez duše a její manžel nevěděl, jak ji rozveselit. Posílal k ní různé doktory a šarlatány, ale žádný z nich ji nedokázal vyléčit, až jednou mu norský doktor napověděl, že Gildě pravděpodobně chybí zasněžená krajina v její rodné zemi, a poradil mu, aby nechal po kopcích kolem pevnosti vysázet mandloně. Jakmile přišel jejich čas, princ vzal Gildu za ruku a přivedl ji k onu. Při pohledu na rozkvetlé stromy, které zdálky připomínaly sníh, se její tvář rozzářila radostí. Už nikdy nebyla v Al Gharbu cizinkou.
Laguna Sedmi měst (Lagoa das Sete Cidades)
Za Lagoa das Sete Cidades (lagunu Sedmi měst) jsou označována dvě jezera nacházející se na Azorských ostrovech v kráteru vyhaslé sopky. Leží na ostrově Sao Miguel, jsou spojena úzkým průlivem a jedná se o největší vodní útvar v regionu.
Legenda spojená s tímto místem vypráví příběh krále Západního moře a jeho dcery Antílie, která neměla dovoleno s kýmkoliv mluvit a kterou vychovávala stará chůva. Když Antília vyrostla v krásnou ženu, začala tajně utíkat ze zámku a během jedné ze svých výprav zaslechla překrásnou hudbu. Následovala zvuk a narazila na mladého pasáčka hrajícího na flétnu, za nímž se pak v průběhu následujících týdnů neustále vracela a schovaná za keři si vychutnávala jeho umění, dokud ji jednoho dne neobjevil. Princezna a pasáček se do sebe zamilovali a on se rozhodl, že požádá krále o její ruku. Král se ovšem rozzuřil a vykázal pasáčka ze zámku, zatímco dceři zakázal se s ním vídat. Později odpoledne se Antília a pasáček znovu setkali. Plakali nad svým neštěstím a každý z nich naplnil slzami jedno jezero – Antília, jejíž oči byly zelené, stvořila zelené jezero, a modrooký pasáček zase jezero modré.
Legenda o kohoutu Barcelosovi
Tato legenda má několik verzí, všechny se nicméně odehrávají v severoportugalském městečku Barcelos v 17. století, kdy bylo údajně zámožnému majiteli půdy odcizeno stříbro. Vina neprávem padla na cizince, který přišel do města ze španělské Galície. Přísahal, že jediným jeho úmyslem je pokračovat v pouti a vrátit se do Santiaga de Compostela, přesto byl nakonec odsouzen k smrti. V předvečer popravy vyhověly úřady jeho přání a vpustily ho do domu soudce, aby mohl obhájit svou nevinu. Soudce neposlouchal, protože si zrovna pochutnával na pečeném kohoutovi, a tak poutník ve svém zoufalství vykřikl, že pokud je nevinný, kohout vstane a zakokrhá.
V jedné variantě příběhu je cizinec zachráněn, protože kohout ožije hned při večeři a zachrání ho, v jiné prokáže kohout jeho nevinu poté, co je oběšen, v další figurují dva Španělé - otec a syn.
Kohout Barcelos, který je často nesprávně zaměňován s galským kohoutem, je dnes velmi oblíbeným motivem portugalských suvenýrů.
Legenda z Nazaré
Podle legendy se brzy ráno 14. září 1182 jistý dom Fuas Roupinho vydal ve svém panství na lov nedaleko pobřeží. Když začal pronásledovat jelena, z moře se najednou zvedla hustá mlha a dom zůstal na vrcholu útesu odříznutý od svých společníků. Místo, na němž se ocitl, poznal a vzpomněl si, že v jeskyni pod skalami se nachází oltář věnovaný Panně Marii, ke které se začal modlit. Najednou se jeho kůň sám od sebe zastavil těsně před srázem, a zachránil ho tak před pádem a jistou smrtí. Dom Fuas Roupinho se vrátil do jeskyně a poděkoval za zázrak. Nechal pak nad ní vystavět kapli, při jejímž budování byly nalezeny nejen relikvie, ale také pergamen popisující příběh původní dřevěné sochy Panny Marie.
Socha pocházela podle všeho přímo z Nazaretu a na Iberský poloostrov do kláštera nedaleko Méridy ji přinesl mnich jménem Ciriaco. Na pobřeží Atlantiku se pak dostala pomocí krále Roderica, který byl poražen během bojů mezi křesťany a Maury, a mnicha Romana, jenž mu pomohl uprchnout.
Dnes lze ve městě Nazaré navštívit celkem tři pamětihodnosti spojené s touto legendou - původní poustevnu, kapli nad jeskyní a kostel postavený poblíž kaple ve 14. století, kam byla socha Panny Marie přesunuta. Název města tedy přímo odkazuje na izraelský Nazaret.
Ronaldo
Co dodat... On je taky legenda.Foto: Pixabay, vlastní, Pinterest, Pixabay, Pixabay, Pinterest
Komentáře
Okomentovat