Nejjižnější portugalský region Algarve je spojen především s nádhernými plážemi, palmami, sluncem, modrou oblohou a romantickými pískovcovými útesy. Představuje zkrátka všechno, co patří k letní dovolené. Pokud se ovšem podél jižního pobřeží vydáte směrem na západ, uvidíte, že pomerančovníku postupně ubývá, krajina je drsnější a kamenitější, přesto připomíná nekonečnou louku s nepřeberným množstvím nevídaných květin a keříků, honosné vily s ozdobnými komínky mizí a střídají je mnohem skromnější chaloupky. Zdá se, jako kdybyste mířili na konec světa, a svým způsobem máte pravdu.
Vítejte v nejjihozápadnějším cípu Evropy, na mysu svatého Vincenta. Tajemný maják se tyčí na špičce černočerné skály, jen kousek odtud se nachází legendární škola mořeplavectví, mezi tmavými útesy září písčité pláže a centrem všeho dění je příjemné surfařské městečko Sagres. Na žádném jiném místě v Portugalsku nevypadá oceán tak nekonečný a obrovský. Docela snadno si představíte, že právě odtud se stateční mořeplavci vydávali na své plavby, stejně tak ihned pochopíte, proč je s místem spjato velké množství pověstí. Jestli tady zapadající slunce přivádí oceánskou vodu k varu, jak praví jedna z legend, není jisté, ale v každém případě počasí si dělá naprosto co chce a zákony Algarve tu jaksi neplatí.
Historie spojená s portugalskou slávou
Krajina kolem Sagres byla osídlena už v neolitu, o mnoho let později se zde zalíbilo Féničanům, Římanům a nakonec i Jindřichu Mořeplavci, portugalskému princi, který v 15. století podporoval námořní objevitelské cesty. Byl okouzlen místní krajinou a přestože se narodil v Portu, usadil se právě v Sagres. Jen kousek od mysu svatého Vincenta nechal údajně vystavět školu mořeplavectví. V dnešní době stojí v areálu tak řečené školy novější pevnost z 18. století, kterou je možné navštívit. Zaplatit vstup se opravdu vyplatí, větším pokladem než samotný interiér jsou spíše výhledy z útesů. Kolem pevnosti lze chodit po bezpečných chodníčcích a kochat se neuvěřitelným pohledem na maják a spojení vody s nekonečným oceánem.
Bohužel většinu historických artefaktů zničilo v Sagres zemětřesení v roce 1755. Dochoval se kostel Nossa Senhora de Graca z 16. století a slavná větrná růžice široká 43 metrů.
Mys svatého Vincenta
Výběžek objímá Atlantik ze tří stran, vlny tlučou do skal a vytvářejí prohlubně a jeskyně. Obzvlášť fotogenický je maják stojící na místě františkánského kláštera ze 16. století. Západní pobřeží je na první pohled od toho jižního snadno odlišitelné. Pískovcové skály, které působí tak nějak mírněji a přívětivěji, najednou střídají větrem ošlehané, nebezpečné útesy černé barvy, o něž se divoce tříští vlny. Je to zvláštní místo. Někdy je tady tak hustá mlha, že by se dala krájet, jindy je v celém Algarve modrá obloha, zatímco tady na mysu prší, a naopak... Oceán umí být klidný jako rybník a umí se i pořádně rozzuřit.
Není Sagres jako Sagres
Ne, pivo značky Sagres se tady opravdu nevaří, nicméně městečko Sagres je skutečně příjemným místem se spoustou restaurací a surfařských škol. K nejznámějším plážím v okolí patří třeba Praia da Mareta, ovšem není zdaleka jediná. Kromě surfování jsou v oblasti velmi vyhledávané i další vodní sporty včetně potápění. Jeskyně a prohlubně každoročně přitahují celou řadu potápěčů.
Kdo holduje spíš gastronomickým zážitkům, přijde si na své stejně jako surfaři nebo milovníci tajemných legend. Asi není příliš překvapivé, že nejdůležitějším zdrojem obživy byl v Sagres odjakživa rybolov, proto najdete ryby a dary moře na jídelníčcích všech restaurací a to opravdu v hojném množství. Hvězdice, hlemýždi, humři i kraby pocházejí přímo z útesů a vzhledem k nevyzpytatelnosti oceánu při jejich získávání mnoho lidí zemře. A jestliže vás mořské potvory děsí a upřednostnili byste spíš něco sladkého, vyzkoušejte místní specialitu - medový koláč.
Sagres není nejtypičtější ukázkou Algarve, avšak neodvratně patří k nejvýznamnějším portugalským symbolům, ať už vezmeme v úvahu rybolov, surfařskou tradici nebo spojení s Jindřichem Mořeplavcem a jeho zámořskými objevy. Místu vládne oceán, vítr a záhadné dálky za horizontem, které byly pro staré Portugalce opředeny tajemstvím. Při pohledu na Atlantik se vám částečně zalíbí představa, že stojíte na konci světa, a částečně budete dumat nad tím, co může být tam dál, i když to už lidstvo dávno ví...
Autorkou článku je Helena Žáková
Zaujal vás článek? Objevte Portugalsko s románem Saudade, který je inspirovaný Portem, Albufeirou, Lisabonem i dalšími portugalskými městy.
Saudade. Slovo, které vyplavil oceán. Pocit, který nelze přeložit
Román odehrávající se na divokém pobřeží Atlantiku přináší čtyři různé pohledy na tajemné Portugalsko a také dívku jménem Beatriz, jejíž tajemství provází příběh každého z hlavních hrdinů. Stejně jako portugalské slovo saudade vyjadřující pocit naplnění, smutku, štěstí, lásky i ztráty.
Komentáře
Okomentovat