Jednou jsem od svého známého, který byl na Erasmu asi před šesti lety, slyšela dost výstižné tvrzení: "Kdo se stane Erasmákem, Erasmákem zůstane." Teprve teď jsem pochopila, že měl naprostou pravdu. Erasmus vás navždycky změní. Změní vás tak, že budete lidem kolem vás po návratu připadat jako blázen. Budete si chtít povídat s cizími lidmi a cítit se, jako kdybyste byli o deset let mladší než vaši vrstevníci, kteří se berou a řeší hypotéky.
Na střední jsem si myslela, že Erasmus nejspíš není pro mě, na vysoké jsem pak měla dojem, že není možné vycestovat, aniž by si člověk pořádně nezkomplikoval celé studium. Musela jsem k té touze dospět. A když jsem k ní dospěla, po vyřízení všech formalit jsem si teprve uvědomila, jak moc se těším. Dneska si nedovedu představit, že bych o ten úžasný půlrok života přišla. A nějak mi nejde do hlavy, že už se nevrátí. Co přesně se vám tedy stane, když po dlouhé době strávené v zahraničí narazíte na realitu?
1) Jste přehnaně přátelští a otevření
Najednou vám nepřijde divné seznamovat se s lidmi ve škole, v baru, v tramvaji... Když se chcete někoho cizího na něco zeptat, prostě ho oslovíte nehledě na to, jak divně na vás čumí. Ovšem na obranu českých Erasmáků, Češi momentálně nejsou schopni komunikovat ani mezi kamarády v hospodě. Po návratu ze států, kde jsou lidé mnohem otevřenější a přátelštější nejen v komunitě Erasmáků, je to prostě menší šok. Takže co se týče tohoto bodu, dalo by se dlouho polemizovat o tom, jestli je cvok Erasmák nebo všichni ostatní...
2) Každému na potkání vyprávíte o svých zážitcích
Stalo se vám toho tolik, že z paměti lovíte pořád nové a nové zážitky, maličkosti, kterých jste si všimli a kterých si jako běžný turista všimnout prostě nestačíte. A protože se vám stýská, máte potřebu o nich mluvit a mluvit a mluvit... Lidí, co se vás ptají, jak jste se měli, moc není a navíc jich postupem času ubývá, protože jste se sakra vrátili už před šesti měsíci, zatímco váš stesk nějak ne a ne zmizet.
3) To u nás na Erasmu...
Jo, asi začnete být pro své okolí i otravní, protože všechno jenom srovnáváte s Erasmem. Tam bylo lepší tohle a tady je zase horší tamto a tohleto u nás nemáme a blablablabla...
4) Všechno funguje až moc rychle
Zejména po návratu ze zemí jižní Evropy máte najednou pocit, že naše úřady, školy, banky a další instituce fungují závratnou rychlostí. To, co vám dřív připadalo jako příšerný bordel, má najednou neuvěřitelný řád. Lidé chápou, že tenhle papír prostě potřebujete vyřídit do pětadvacátého dubna a hotovo a že je možné věci řešit s předstihem. Zázrak.
5) Cítíte se o 5 let mladší
Cítíte se o 5 let mladší paradoxně ve vztahu ke svým vrstevníkům!!! Ano, čtete dobře. Vy chcete chodit na párty, na pivo a mluvit o cestování, zatímco lidé, kteří u nás momentálně podléhají tomu ošklivému trendu řešit hypotéky, svatby a děti těsně po dvacítce, přijdou a řeknou vám, že chtějí mít do jara dostavěný barák a druhé mimino na cestě... Přitom na Erasmu byli vaši vrstevníci přesně takoví jako vy!
6) Vydržíte na párty do sedmi do rána
Dobře, první měsíc v Portugalsku na párty umíráte, protože se vyráží nejdřív v půlnoci a taxík se shání za svítání. Jenže pak si na to zvyknete, přijedete domů, jdete jednou za uherský rok na párty a oni se diví, že tam v půl šesté ráno pořád chcete tancovat.
7) Máte choutky cestovat
Není to tak, že jste se nabažili na zbytek života. Je to naopak. Chcete víc. Toužíte po dalším Erasmu, po práci v zahraničí, po cestování... Vaše mysl je otevřenější. Jste přístupnější změnám a dobrodružství. A to je dar i prokletí zároveň.
Komentáře
Okomentovat