Na severní hranici Portugalska se na rozloze 500 km² nachází národní park Peneda-Gerês. Divoké hory, kamenité svahy, zelené lesy, průzračně čisté říčky a božský klid... Pokud se sem vydáte, bezesporu se ocitnete v jedné z nejodlehlejších oblastí Portugalska. Chcete-li poznat zemi, která je spojená spíše s oceánem a širokými plážemi, z úplně jiné perspektivy, pak jste tady správně.
Národní park rozkládající se v severoportugalském kraji Minho na hranicích se Španělskem vznikl v 70. letech minulého století na místě s bohatou a zajímavou faunou a florou. Nejvyšší horou národního parku je Nerosa, která má 1545 metrů. Přestože pohoří Peneda a Gerês nejsou zrovna velehory, atmosféra národního parku je poměrně divoká. Život v bohem zapomenutých vesničkách nikdy nebyl jednoduchý, drsná půda a časté srážky jsou daní za neuvěřitelně krásnou přírodu. Možná narazíte na starší ženy oděné od hlavy až k patě do černého, mladí lidé naproti tomu postupně odcházejí. V Peneda-Gerês na vás čekají fascinující výhledy do krajiny, stezky vedoucí skrz zelené lesy, sýpky na muřích nohách připomínající děsivé hrobky či ospalé vesnice zachovávající si svůj tradiční ráz.
Jak se sem dostat
Branou do parku Peneda-Gerês je významné město Braga proslavené především díky poutnímu místo Bom Jesus Church. Tady se krajina začíná měnit. Zatímco kolem Porta, které je autem vzdálené asi dvě hodiny, není příroda příliš zajímavá, Braga otevírá pohledy na monumentální hory. Nejvýhodnější je půjčit si auto už v Portu, protože pěší přesuny mezi zajímavými místy národního parku nejsou v krátkém čase tak docela možné. Připravte se na úzké silnice klikatící se nad propastmi a údolími. Naštěstí provoz není příliš velký.
Braga, Bom Jesus Church
Tradiční a neturistická krása
V Peneda-Gerês nečekejte žádná velká
turistická centra. Ideálním výchozím bodem je třeba vesnička Campo de Gerês nebo
lázně Caldas de Gerês, které se rozhodně nedají srovnat ani s těmi
nejskromnějšími českými lázněmi. V místních vesnicích se sice objevují dost
nadnesené názvy kaváren, ale při pohledu na "nejrušnější hospůdku" si
vzpomenete spíše na naše klasické vesnické pajzly. Každopádně skvělou kávu,
pastel de nata nebo mladé vinho verde si vychutnáte mezi místními, kteří jsou
neskutečně ochotní a vstřícní a budou se s vámi snažit dorozumět třeba i rukama
nohama.
Říčka u vodopádu Adrado
Fauna a flora
V nižších oblastech rostou například korkové duby, ve vyšší nadmořské výšce pak dominují lesům černé duby quercus pyrenaica. Typický je také ovocný strom Medronho, jehož plody se používají k výrobě marmelád, nebo carqueja, bylina známá pod přezdívkou "čaj na všechno". Co se týče fauny, najdete tady třeba krávy barrosa a cachena, které jsou typické svými dlouhými rohy, nebo kočku divokou a vlka španělského.
Co v Peneda-Gerês navštívit
- Miradouro da Pedra Bela a vodopád Adrado: Překrásná vyhlídka, ke které se dostanete příjemnými lesními cestičkami, nabízí neuvěřitelný rozhled do krajiny. Uvidíte zalesněné horské hřebeny, řeku Cávado s přehradou Canicada a městečko Rio Caldo. K vodopádu Adrado pak můžete z vyhlídky dojít nenáročnou procházkou.
- Kamenné sýpky: Symbolem národního parku jsou espigueiros, tradiční a tak trochu strašidelné sýpky z 18. století.
- Sanutário de Nossa Senhora da Peneda: Tento barokní kostel je replikou Bom Jesus Church v Braze. Tady se však na rozdíl od Bragy nachází horský hřeben s mnoha lezeckými trasami různé obtížnosti.
- Pitoes das Júnias: Tři kilometry od nejvýše položené vesnice v celém Portugalsku se nachází pozůstatky kláštěra z 12. století, tedy z dob, kdy vzniklo na území země první království.
- Vilarinho das Founas, zbytky zaplaveného římského města.
- Ponte da Mizarela, Ďáblův most přes řeku Rabagao.Miradouro da Pedra Bela
Espigueiros. Zdroj: Portugal - Peneda do Geres National Park, Cris Gomes, Pinterest
Národní park Peneda-Gerês je tak trochu konec světa. Ostatně jako celé Portugalsko, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Je to jedna z posledních oáz Evropy, tiché útočiště, kde můžete snadno zapomenout, že žijete v 21. století, v době turismu a chytrých telefonů. Mně osobně se tady splnila téměř filmová idylka. Do národního parku jsem vyrazila s lidmi z různých zemí, se kterými bych se za normálních okolností - tedy kdybych nevyrazila na Erasmus - nikdy nesešla. A zažila jsem takovou malou Itálii na španělsko-portugalské hranici. Jak ironické :)
Komentáře
Okomentovat