Co jsem začala mluvit o tom, že jedu do Portugalska, popřípadě o tom, že jsem v Portugalsku, setkávám se občas s názory, že tahle země je sto let za opicemi. Spoustu lidí pronásleduje představa, že všichni Portugalci jsou chudí, že tu nemají multikina ani mobily. Než jsem sem před pěti lety přijela poprvé, vlastně jsem v tom také neměla úplně jasno. Tehdy jsem byla na jihu. V oblasti Algarve. A nevycházela jsem z údivu.
Opravené domy, honosné vily, čisté ulice, květiny a zelené trávníky kolem silnic. Pravda, tohle všechno se týká především části od hlavního města Algarve směrem na západ. Východ by se dal už snadno přirovnat k naší krásné zemičce. Ve východním Algarve najdete staré neopravené domy, ale i staré opravené domy, najdete tady nové domy, historická městečka a krásnou přírodu.
Teď jsem na severu. V Portu. Viděla jsem tady bohaté vilové čtvrti, pěkné rodinné domky, bytovky dosti podobné těm českým, sídliště a úzké domečky pokryté kachličkami Azulejos v historickém centru. Pokud pojedete vlakem směrem do vnitrozemí, uvidíte oprýskané bytovky. Ano, vážně. Jako v Čechách. Je tady od všeho něco, ale...
Je tady veeeeelkéééé ale.
Portugalky mají totiž dokonalý make-up, vlasy, jako kdyby si nechávaly každý den čerstvě upravit u kadeřníka, mají hezké čisté boty, perfektní oblečení podle poslední módy. Portugalští kluci jsou ostříhaní, navonění, spousta z nich nosí značkové oblečení. Když procházím chodbami ve škole, cítím se v teniskách a džínách jako šupák. Všude cítím drahé parfémy a slyším klapání podpatků.
Všichni jezdí v Mercedesech a BMW. Většinu času tráví v restauracích, kde do sebe cpou hory jídla, sladkostí, hltají kafe...Sedí tam pořád. Jako vážně pořád. Jako pořád a všude.
Obchoďáky jsou plné nafintěných lidí, uprostřed hypermarketu je vinárna a uličky lemují samé "lepší" obchody s oblečením, jako je Mango, Zara nebo Berschka. Najdete tu desítky parfumerií a obchodů s drahou kosmetikou. Portugalci nakupují a nakupují a nakupují a jedí a pijí...
A to nemluvím o sortimentu v supermarketech. Ne, o tom by vlastně mohl být další článek. O sýrech, uzeninách, pečivu a vínu se rozplývat nebudu, mám totiž věčně hlad, každopádně dobrá zpráva je, že nejlevnější šunka chutná jako nejdražší šunka u nás doma.
Někdy mám pocit, že se schováváme ve svých domech a bytech a bojíme se vykročit z komfortní zóny. Cítíme se v bezpečí u Facebooků a Instagramů, zatímco mladí Portugalci jsou na párty a mobil ani nevytáhnou.
Přitom nás pronásleduje představa, že země, která je z mého pohledu ze zemí jižní Evropy nejkultivovanější, je sto let za opicemi. Nepoznáte to v historickém centru Porta, tam ne. Poznáte to, pokud se půjdete v neděli odpoledne projít po obchoďáku Norte Shopping, po okrajových oblastech, které jsou plné kaváren a restaurací, po promenádě pláže Matosinhos.
Portugalské školství je možná na horší úrovni než Česká republika, čísla říkají, že ekonomika taky není nic moc. Dobře, vyrazte mezi místní, kteří za sebou nechávají malé úzké domky a žijí venku.
Jeden profesor nám říkal, že zdání klame, že Portugalci sice žijí nakupováním a jídlem, ovšem zas tak dobře se nemají. Kde ale berou peníze na to jíst venku, nakupovat drahé oblečení a make-up? Odpověď neznám. Třeba se to ještě za pár týdnů dozvím.
Komentáře
Okomentovat