Dnes si Portugalsko připomíná jeden z nejdůležitějších dnů své moderní historie. Karafiátová revoluce se odehrála 25. dubna 1974. Je to den, kdy padla diktatura, která dusila zemi téměř půl století, a kdy se začala psát nová kapitola portugalské demokracie.
V časných ranních hodinách 25. dubna vyrazila skupina mladých důstojníků sdružených v Hnutí ozbrojených sil (Movimento das Forças Armadas – MFA) do ulic Lisabonu. Jejich cílem bylo svrhnout režim Estado Novo vedený Marcellem Caetanem, nástupcem dlouholetého diktátora Antónia de Oliveiry Salazara. Tomuto hnutí se přezdívalo Hnutí kapitánů, protože se jej účastnili především nižší důstojníci.
Důvodů ke svržení vlády bylo mnoho, ovšem jednalo se především o koloniální války, o nichž se pochybovalo i na nejvyšších vojenských místech a kvůli kterým spousta Portugalců emigrovala.
Autoritářský režim v Portugalsku začal už v roce 1926 a opíral se o tři základní nástroje moci. Přísnou cenzuru, existenci pouze jedné povolené politické strany a represivní tajnou policii známou jako PIDE. V průběhu těchto desetiletí byly tisíce lidí pronásledovány za své politické názory.
Revoluce byla výjimečná nejen svým úspěchem, ale především tím, že proběhla téměř bez jediného výstřelu. Lidé vyšli do ulic, vítali vojáky a strkali jim do hlavní pušek červené karafiáty – symbol míru, naděje a nové svobody.
Tento den je dnes v Portugalsku státním svátkem – Den svobody (Dia da Liberdade). Po celé zemi se konají oslavy, koncerty, demonstrace i vzpomínkové akce. Zní revoluční písně, především "Grândola, Vila Morena", která se stala hymnou revoluce a tajným signálem k jejímu zahájení. Odvysílalo ji portugalské rádio v noci z 24. na 25. dubna 1974 a lidé vedeni Hnutím kapitánů vyšli do ulic.
Rok po revoluci se v Portugalsku konaly první svobodné volby a země konečně vykročila vstříc demokracii. Došlo k sepsání nové ústavy, političtí vězni byli propuštěni a portugalské kolonie se staly nezávislými.
Autorkou článku je Helena Žáková
Román odehrávající se na divokém pobřeží Atlantiku přináší čtyři různé pohledy na tajemné Portugalsko a také dívku jménem Beatriz, jejíž tajemství provází příběh každého z hlavních hrdinů. Stejně jako portugalské slovo saudade vyjadřující pocit naplnění, smutku, štěstí, lásky i ztráty.
Komentáře
Okomentovat