Kdo alespoň trochu poznal Porto, při vyslovení názvu Matosinhos se mu jistě vybaví především obrovská městská pláž plná surfařských škol, restaurací a pohodové atmosféry. Celá čtvrť Matosinhos má ovšem ještě jednu tvář. Jedná se totiž o oblast neodvratně spjatou s rybářskou a námořnickou tradicí. Rybářská historie Porta má však i svou stinnou stránku. Dnes je to přesně 72 let, kdy právě zde došlo k obrovské tragédii na moři.
Na konci 19. století vznikla potřeba zřídit zde chráněný přístav Lexões, což bylo prvním krokem k transformaci města na přístav zaměřený především na lov sardinek. Na počest této tradice byl v roce 2005 umístěn na Matosinhos monument ve tvaru obrovské rybářské sítě, oficiálně nazvaný She Changes, ovšem místní mu často přezdívají spíše Anémona (Sasanka). Za druhým monumentem nacházejícím se na Matosinhos Beach se skrývá mnohem smutnější příběh.
Obrovské sochy několika žen stojících pospolu v dlouhých prostých sukních a se šátky na hlavě připomíná největší tragédii v moderní portugalské historii. Jejich velké, protáhlé obličeje jsou uplakané, zrak upírají na moře, naříkají a bědují, jako kdyby se chtěli rozběhnout do divokých vln a někoho zachránit.
1. prosince 1947 se v dopoledních hodinách lodě s vlečnou sítí vrátily do přístavu v Lexões s velmi chabým úlovkem. Více než z přicházející bouře, která se hnala k portugalskému pobřeží, však měli lidé strach z hladu, a tak poslali velitelé lodí své muže zpátky na moře navzdory striktnímu varování. Směrem k majáku Figueira da Foz vyrazilo během odpoledne více než sto lodí. Během několika hodin se počasí výrazně zhoršilo a některé lodě se vrátily, jiné se rozhodly pokračovat. Dramaticky se ochladilo a vlny začaly šplhat do desetimetrových výšek. Těžké mraky za soumraku schovaly celou oblohu a přinesly
do Porta černou noc bez měsíčního svitu. Vítr se proměnil v cyklón.
V noci z 1. na 2. prosince začali obyvatelé přístavu tušit, že se něco děje. Manželky a děti rybářů zoufale pobíhaly po plážích na Matosinhos, poté zahlédly navigační světla lodí, které se stihly vrátit. Námořníci však přinesli špatné zprávy - čtyři lodě pluly v nouzi příliš blízko pobřeží a zamotaly se do silné bouře. Na lodích Rosa Faustino, Maria Miguel, D. Manuel a S. Salvador zahynulo 152 námořníků, kteří po sobě zanechali 71 vdov a více než 100 sirotků. Z jejich posádek bylo zachráněno pouhých 6 mužů.
Jako připomínku největší katastrofy v portugalských námořních dějinách byl v roce 2005 umístěn na Matosinhos Beach kromě Anémony také pomník věnovaný rybářům a jejich příbuzným, který vytvořil Portugalec José João Brito. Na šedesátileté výročí této tragédie byla vydána kniha podrobně popisující události smutné prosincové noci, jejíž součástí jsou fotografie veškerých obětí strašlivé nehody.
Komentáře
Okomentovat